Je těžké utéct před světem. V neděli ráno jsem se zmlácený jet laggem - v Thajsku je o šest hodin víc než v Praze - vypotácel z postele a vydal se na loď, která mě měla odvézt na ostrov Ko Lanta. "Místo se skoro nulovým nočním životem, kam jezdí hlavně postarší páry" sliboval průvodce. Pro mě ideální. Plavba trvala přes dvě hodiny a byl při ní nádherný výhled na ostrůvky lemující západní pobřeží Thajska a jejich neuvěřitelné pláže. Ani při cestě do tropického ráje jsem ale neunikl pracovní konverzaci.
V Praze oblečení s nápisy nenosím. Na cestách je tomu naopak. Mezi mé oblíbence patří tričko organizace Teach For All, jejíž konferenci jsem loni navštívil v Chile. Asi po hodině cesty na lodi se mě najednou ptá jeden brit - pracuješ pro Teach for all? Ukázalo se, že byl v úplné první kohortě učitelů britského Teach First a pak 3 roky pracoval přímo v organizaci. Teď má vlastní neziskovku - farmu, kde se snaží pomáhat problémovým dětem fyzickou prací. Zná se tak výborné s Brettem Wigdortzem, zakladatelem Teach First, který na mě loni v Santiagu udělal velký dojem. Místo poklidného vychutnávání si výhledu jsem tak najednou zapáleně řešil neziskovky v Británii, stav českého školství a podobná zásadní témata, před kterými jsem utekl za teplem.
S Britem a jeho kamarádem jsem se pak z přístavu ještě svezl taxíkem. Zamířeno jsem měl ale ještě o plaz dál, než oni. Přesto jsem se ale zasel podívat na jejich vyhlédnuté ubytování. Bambusové chatky s vlastní koupelnou za v přepočtu 450 korun za noc. Docela fajn, ale blízko beach bar, další chatky a taky vidina dlouhých konverzací o budoucnosti vzdělávaní. Rozloučil jsem se proto a nechal se odvézt o kus dal. Taxikář samozřejmě - když zjistil, ze nemám nic rezervovaného - dostal skvělý nápad, co mi doporučit, a tak jsem byl odvezen k nějakým jeho známým. Normálně tohle nesnáším, thajci jsou vsak zatím velmi příjemní a milí,takže jsem paní domácí vyslech. Pokoj za 600 korun na noc? To je moc. A za kolik vám ho nabízeli tam? 450? OK, to by šlo, akorát to bude bez klimatizace. To mi nevadí, ukažte to. A tak jsem přišel k bungalovu se třemi postelemi, teplou vodou, terasou a dokonce i - vrchol všeho masňáctví - ledničkou. Vše asi 100 metrů od pláže.
Samotná plaz též stojí za to - bílý tropický písek, palmy, voda jak kafe. A nikde nikdo. Pláž má asi dva kilometry a většinou mám kolem sebe aspon sto metrů místa na každé straně, občas někdo projde. Dnes odpoledne jsem se docela prošel, než jsem našel někoho, kdo by mi při koupání pohlídal věci. Prostě pusto. Někdo tu sice ve všech tech chatičkách bydlí, očividně ale na pláž moc nechodí. Ani žádní prodavači všech možných nesmyslů, co vám furt něco vynucují. Dnes. odpoledne tu tedy jeden prošel, ale vypadal ještě plašeji než já.
Nejvíc je pláž paradoxně zaplněná po setmění - to restaurace vyndají stoly až na písek a jde se večeřet. Sedíte u stolu a dva metry od nohou vám šplouchá příliv. Dnes večer jsem takto dále testoval, co vše snese můj žaludek. Zatím se zdá, že hodně. A o tom zas příště.
No comments:
Post a Comment