Cesta za sluncem

Cílem této cesty od začátku bylo a zůstává prach sprosté válení se na  pláži, a tak ani protentokrát se úroveň tohoto blogu moc nepozdvihne nad povrchní turistické dojmy. Proto dopředu varování: nečekejte žádnou intelektuálštinu, tu je zpráva o tom, kterak Honza z pražské zimy za sluníčkem dojel.

Postřeh první: dubaiské letiště je zatím asi nejšílenější, co jsem zažil, a to jsem již několikrát letěl přes Paříž. Z obřího boeingu jsme totiž vystoupili po schůdkách (chápu v Londýně s wizzair, ale emirates?) a následoval patnácti minutový přesun autobusem na terminál. Po nějaké dálnici. Po cestě nic, žádné budovy, jen sem tam zaparkované letadlo.

Nicméně do Bangkoku jsem dorazil podle plánu bez jakýchkoli obtíží a i lehce prospaný. Jako už poněkolikáté při odletu mimo Prahu jsem v letadle při pročítání průvodce zjistil, že česká malost se u me projevuje především tak, ze opomijim, ze některé země mohou byt delší než 4 hodiny jízdy. Ejhle,vysněné pláže jsou od Bangkoku ještě tisíc kilometrů. Z představy dalších 12hod v autobuse se mi udělalo nevolno.  Hned na letišti jsem proto zašel do pobočky Air Asia - "the best low cost airline in the world for five consecutive years" - a koupil si letenku do městečka Krabi. Byly dvě hodiny, let byl v šest. Stačilo pak jen využit bezplatného shuttle, který me dopravil na 40 kilometrů vzdálené bangkokské druhé letiště. To bylo po otevření nového mezinárodního letiště s velkou i fanfárou  zavřeno, aby pak zase v tichosti otevřelo pro lowcosty. Bezplatný shuttle byl super - jel jsem v něm sám, možná také proto, ze ho bylo na letišti skoro nemožné najít. Sám jsem nastoupil úplné někam jinam a podíval se tak nejdřív na přilehlý autobusový terminál. Na druhý pokus - po navštívení druhé letištní informační kanceláře a několikaterém  doptávání jsem ho šťastné našel.

24 hodin poté, co jsem v Praze odjel na letiště, jsem pak konečně vystoupil z busu z letiště v Krabi, sundal většinu pražských vrstev oblečení - ve 30 stupních najednou nebyly potřeba - zašel s mladým švýcarským párem na večeři a oddal se zaslouženému spánku.

První dojmy - vše civilizované, funkční, žádná Indie, lidé příjemní, nikde přecpáno. Ale to už jsem spal, neb me brzy ráno čekala cesta lodi, která me měla zavézt na vysněnou pláž. A o té budu psát zítra.