Kafe a umění

Co má sbírka uměleckých děl na Brandeisově univerzitě společného s kávou na Harvardu? Obě padly za oběť ekonomické krizi. Zatímco ale zrušení každodenní ranní kávy zadarmo v naší budově humanitních studií znamená katastrofu jen pro těch několik zoufalců, kteří už v 9 ráno potřebují masivní dávku kofeinu, rozhodnutí vedení Brandeisu zavřít své museum a galerii a rozprodat jejich exponáty vyvolalo vlnu rozhořčení. Dlouhá léta pracně budovaná sbírka, sestavená zejména z darů mecenášů, kteří tato díla chtěli dát k veřejnému užití, by měla být v nejbližší době rozprodána na aukcích a přesunout se do privátních sbírek. Univerzita si od příjmů z prodeje mnoha svých unikátních děl slibuje zalátání děr ve svém rozpočtu, krutě zasaženým současnými ekonomickými potížemi.

Brandeis není mezi americkými akademickými institucemi žádnou výjimkou, finanční potíže už pocítila každá univerzita, Harvard nevyjímaje. Nejakutnějším problémem je propad tzv. „endowment,“ což je souhrnný majetek školy, sestávající jak z nemovitostí a vybavení, tak i z rozličných peněžních fondů, jež byly v minulosti darovány na podporu specifického účelu. Tyto peníze sedí v bance tzv. navždy a smí se disponovat jen s jejich výnosy, což v době stabilního růstu zařizuje solidní příjem pro objekt mecenášovy podpory. V časech dramatických burzovních pádů se však tento systém zadrhl. Na hodnotě ztrácí vše a univerzity najednou mají o 20 až 30 procent méně prostředků než ještě před pěti měsíci. Ke klesající hodnotě majetku se také přidává pokles v hodnotě darů a zároveň zvyšujíc se nároky na finanční pomoc studentům, jejichž rodiny byly taktéž postiženy krizí. Harvardu sice stále zůstává „endowment“ okolo 25 miliard dolarů, ale protože spousta peněz je vázaná ke specifickému účelu a nesmí se s nimi libovolně disponovat, i zde najednou chybí desítky milionů dolarů v letošním rozpočtu. V příkladně byrokraticky logickém rozhodnutí bylo rozhodnuto zachovat vysoké platy profesorů – více než sto tisíc dolarů ročně - a pokusit se šetřit na platech již tak mizerně odměňovaných instruktorů, personálu a vůbec všech, kteří jsou na svých platech existenčně závislí. Šetřit se taktéž musí na kancelářských sponkách a teď naposled to odneslo i to nešťastné ranní kafe. V člověku trne, aby za chvíli nezačali rozdávat i toaletní papír na příděl.

Brandeis je v trošku jiné situaci. „Endowment“ se smrskl ze 712 na 545 milionů dolarů a univerzita má problémy se svým provozem. Proto se možná rozprodej sbírky v celkové hodnotě dosahující až 350 milionů jevil vedení školy jako ten správný krok. Prodej však nutně budí rozpaky. Je správné zbavit se ve jménu krátkodobých ekonomických problémů sbírky namáhavě shromážděné za dlouhá léta, nota bene když mnozí mecenáši explicitně počítali, že jejich díla zůstanou v rukách veřejně prospěšné instituce? I když jsou privátní, tak univerzity v USA vždy plní jakési veřejné poslání a dostávají dotace od federální vlády. Spravování muzeí a galerií je jedním takovým příkladem veřejně prospěšné činnosti univerzit – jako privátní instituce se univerzita – aspoň v teorii – dokáže o sbírky postarat lépe, nebo aspoň s větší oddaností a zájmem než nějaký byrokratický vládní moloch, ale na rozdíl od soukromých sběratelů si exponáty nesyslí někde v obýváku, ale zpřístupňuje je široké veřejnosti. Rozhodnutí rozprodat sbírku tuto symbiózu mezi veřejnou a soukromou sférou narušuje a ohrožuje její myšlenkové základy. Jak se asi bude rozhodovat sběratel umění, až bude chtít dát sbírku do dobrých rukou k veřejnému užitku? Bude vůbec nějaká středně velká univerzita jako Brandeis pro něj ještě někdy stoprocentně důvěryhodná? Možná se raději rozhodné darovat svá díla Harvardu, tak jako nedávno univerzitě daroval sbírku německého malířství 20. století v hodnotě sto milionů dolarů. Univerzita s díky dar přijala a exponáty putovaly do depozitářů, protože Harvard trpí akutním nedostatkem výstavních ploch a i depozitáře přetékají těmi nejvybranějšími díly světové kultury. Co se týče hromadění umění, najde Harvard ve světě asi jen málo konkurentů – nedivil bych se, kdyby nám přibylo i pár děl z Brandeisu. Zvláště teď, když bychom si díky úsporám na kafi mohli nějaké dovolit koupit.