A vítězem soutěže o obskurní kurz roku se stává…

Na počátku minulého semestru jsem si smlsl na kurzu o sexu v literatuře. Tentokrát se mi žádnou podobnou lahůdku objevit nepodařilo, ale vzpomněl jsem si na asi nejpraštěnější kurz, o kterém jsem kdy slyšel a který se na podzim dočkal už své druhé sezóny. Katedra „VES“ – visual and environmental studies – bůh ví, proč jsou filmy nacpány do jednoho pytle s environmentálními studii – tak tato katedra, proslulá kurzy navštěvovanými místními hipíky, nabízí kurz „loitering“, do češtiny nejlépe snad přeloženo jako „poflakování se.“ Pro zvídavé popis kurzu vysvětluje: „studenti se budou vyskytovat v blízkosti objektů a budou tvořit díla jako odezvu na tyto objekty.“ Nevím, představuju si to jako dlouhé čekání na letišti, po kterém najednou člověka napadne vzít si štětec a namalovat obrázek smějících se svišťů, či něco podobně absurdního. Na poflakování nic podle mě nemá, ani můj druhý oblíbenec – kulturní historie banánu. Vzhledem k tomu, jak významnou roli banány hrály v dějinách mnoha Latinsko amerických států, je to téma přímo chvályhodné, možná i ve výsledku poučnější, než zvláštní obsese, jež zasáhla katedru dějepisu. V jednom z minulých semestrů nabízeli Křesťanskou revoluci, Americkou revoluci, Francouzskou revoluci, Darwinovu revoluci, Kubánskou revoluci a Kulturní revoluci. Na to, že Harvard je jedna z nejusedlejších institucí v západní civilizaci a jeho studenti se stávají úspěšnými pokračovateli establishmentu, bylo těch revolucí až moc. Ten opravdu revoluční kurz bylo tedy teprve poflakování se.